Cvičák
Kynologický klub Hrušovany u Brna
Tento bezvadný cvičák jsem navštěvovala 5 a půl roků. Začalo to, když jsem si pořídila Dasťouša. Když dovršil věku 3 měsíců, rozhodla jsem se navštěvovat tento klub. Byl nejblíže a v místě bydlí i má rodina.
Začátky byly komplikované, bolíavali mě záda z neustálého opravování mého štěněte. Musela jsem se naučit neříkat nic dvakrát, ale něco pro to dělat.
Z každého nedělního cvičení jsem odcházela plná dojmů a informací a hlavně úkolů, které jsem musela cvičit:). Dastymu se dařilo...
Pak nastal velký obrat v jeho chování. PUBERTA! Jak já ji neměla ráda. Při povelech se Dastyšák na mě koukal a kdyby mohl mluvit tak by mi asi řekl toto: „ Vážně? Musím? A proč? Děláš si ze mě srandu že?” no prostě klasický pubertální štěně a ještě k tomu chlap:). A také nastal zvrat i v tom, že byl často napadán jinými psy. To vedlo k tomu, že dasty není moc společensky založen a když se mu nějaký pes nelíbí nebo se dostane do jeho blízkosti, hájí si své. Díky bohu umím vycítit a rozeznat jeho řeč těla a následně ho usměrnit. Vetšina lidí to bohužel neumí!!!
S dastym je to těžší, ale i tak jej mám moc ráda, kluka mého ušatého.
Dasty nejraději dělá obranu a hlídá.
Bohužel tento cvičák již neexisstuje, není na něj čas:(
Kynologický klub Židlochovice
Tento klub jsem navštivovala krátce. Vzhledem k maturitě a povaze mého ušáka to nešlo. Nemá rád, když kolem něj běhají pejsci na volno nebo ho obtěžují tak zvanou pacičkovanou.
Obrany byli dobré.
Uvidím jak to bude příští rok, dasty už je starší a možná už mu dám důchod. Možná budu navštěvovat klub v Rajhradě. Zde musí být psi na vodítku, když je chtějí pustit, jdou pryč od zlobivých psů, aby je nedráždili. Chtěli jsme mít i vlastní cvičák, ale já i moje kamarádka jsme z toho byly vyškrtnuty, protože si to „Kamarád” zrealizoval. Přeji mu ať se mu tam daří, ale zklamal nás na plné čáře!
